Jak ovečka v rouchu tygřice zahnala vlky, aneb kauza CDZ – Krejčíř- Merkur Kay

Tento článek vydávám jako poděkování některým policistům působících v létech 2003-2006 ve složce Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Praha (dále ÚOKFK), především tehdejší předsedkyni představenstva CDZ a.s. – Ing. Dobromile Perkové. Jaká lest byla použita, že nikoho z nás Krejčíř nenechal zlikvidovat, všichni jsme to přežili, popíšu níže. Jestli jsem způsobila zmatky u tajných služeb, tak se jim omlouvám, ale pro mě bylo v danou dobu přijatelnější přijmout vymyšlenou legendu o ruské tajné službě, než nechat zabít moji rodinu a klienty.

Advokáti jsou často považováni za ty, co chrání zločince, snaží se, aby se jejich klienti vyhnuli odsouzení, ale tento příběh dokazuje, že každá mince má dvě strany. Advokát občas chrání své klienty před zločinci, je v ohrožení života i jeho rodina a občas bývá i úspěšný. Lidé se mají právo dovědět, že se každý před Krejčířem a jemu placenými grázly v mocenských strukturách nesklonil. Že máme mezi sebou ty, kteří riskovali svoji kariéru, klid a bezpečí rodiny, aby zachránili prestiž tomuto státu v Bruselu. Aby ochránili stovky podnikatelů, kteří byli díky Krejčířovi v ohrožení a jen jejich osobní statečností mnohé firmy ani nepoznaly, co jim hrozí, Plán ukrást bianco směnky na 3,8 miliardy korun českých podnikatelů se mu nepodařil.

Níže uvedený obsah textu až dnes proto, že riziko s jeho publikací je až dnes minimální. Krejčíř do republiky vydán nebude.  

Zbavena mlčenlivosti jsem byla vedením CDZ a.s. už v roce 2003, tehdy mě pověřili dokonce jednat s médii. Článek je sice pravdivý, ale záměrně vynechává jména živých osob a některé příběhy nejsou zveřejnitelné ani dnes, protože jsem následně i po skončení zastupování CDZ byla advokátkou osob, které pro svoji ochranu a služební postavení mi souhlas k zveřejnění informací nedaly.

Před vstupem ČR do EU jsem vytrhla trn z paty neschopným politikům za ČSSD a zamezila ostudě v Bruselu. Bohuslav Sobotka mi neuměl ani poděkovat, protože říct: „Jsem neschopný ministr financí, co zbaběle čekal, jestli to sama zvládnete.“, se od takových jako on, očekávat ani nedá. Skuteční hrdinové v této zemi jsou často bezejmenní a netouží po slávě. Já se hrdinkou stát nechtěla, nevěděla jsem kdo je Krejčíř, když jsem to zjistila, bylo už pozdě.

Celý život se snažím žít v klidu, žít si dobře, nevyčuhovat z řady, ale vždycky se to nějak zvrtne. Od roku 1998 jsem byla mj. advokátkou firmy CDZ a.s., dceřiné společnosti Union banky. Do našeho vstupu do Evropské Unie (r. 2004) to byla velmi významná firma zejména pro obchodní styky s EU, vydávala šeky – paušální celní záruky, kterými ručila za případné celní dluhy při mezinárodních obchodních transakcích. Jako jediná byla zavedena do celních vyhlášek všech členských zemí EU, všechny země EU přijímaly její šeky, měla v každé členské zemi kontaktní místo. V České republice měla na poskytování paušálních celních záruk monopol a mimo jiné disponovala bianco směnkami vydanými českými podnikateli na cca 3,8 miliardy korun českých.

Ve čtvrtek 20. února 2003 jsem měla telefonát, který mi navždy změnil život.

Zástupce GŘ Cel mi oznámil, že Union banka zítra padne, nemohou se dovolat představenstva, máme okamžitě převést všechny peníze jinam, jinak stát bude ve velkých problémech vůči Bruselu. Jak už jsem psala, firma měla v České republice monopol na paušální celní záruky, nebyla nahraditelná v řádech měsíců jinou společností. Její krach by automaticky znamenal pro řadu našich vývozců neřešitelné problémy. Sháněla jsem tedy členy představenstva Ing. Perkovou a p. Krkošku. Byli nedostupní a až později jsem zjistila, že byli vedením Union banky fyzicky zadržování na její pobočce v Praze (vila v Helénské) bez možnosti telefonovat. Byli propuštěni až po uzavření poboček pozdě večer.

Chování vedení UB jsem tehdy nerozuměla, neznala jsem osobu Radovana Krejčíře ani jeho okolí, činnost tajných služeb mě vůbec nezajímala.

Po oficiálním oznámení o uzavření poboček jsme byli ihned zavoláni na GŘ Cel. Představitelé CDZ a.s. byli ještě v šoku z chování Union banky den před tím a požádali mě, ať dále za firmu jednám s GŘ Cel já. Vzali jsme bianco směnky klientů znějících celkem na 3.8 miliardy korun a jeli do Prahy vyjednávat. Po zjištění, že úplně všechny peníze (cca 150 miliónů) jsou zablokovány v Union bance a nic jiného nemáme, se vedení GŘ cel zeptalo, jaký máme plán na záchranu firmy. Řekla jsem, že celní dluhy, které jsme museli platit státu, nikdy nepřesáhly 20 miliónů ročně, rychle postoupím pohledávky za Union bankou ze zmrazených účtů zájemcům, a do konce týdne jim dám 25 miliónů na účet ČNB. Vedení GŘ Cel chtělo fyzicky donést hned na druhý pracovní den, tedy v pondělí, 5 miliónů korun do 12.00, jinak nám zahájí řízení o odnětí licencí.

Já jsem okamžitě začala shánět lidi, co disponují takovými penězi a začala s nimi jednat. Našla jsem podnikatele, který tyto peníze fyzicky měl, ale trval na ceně pohledávky 30 %. Tato nabídka byla pro firmu likvidační. Říkala jsem si, že musí být i jiný způsob a našla jsem ho. Řekla jsem Ing. Perkové, že všichni zaměstnanci musí jít v neděli do práce a sdělit přímým klientům, že okamžitě potřebujeme půjčit peníze, jinak naše šeky celníci přestanou přijímat a oni zkrachují. Tak jsme vybrali už v 11.00 v neděli přes 5 miliónů korun a pan podnikatel po probuzení nechtěl věřit, že jeho peníze nechci. Řekla jsem mu, že je mám bezúročně, že přišel Ježíšek a pomohl mi. Že chci ale jednat o ceně pohledávek, které máme za UB. Zvědavost odkud mám za víkend 5 miliónů, byla vysoká a já toho využila. Řekla jsem, že potřebuji 70 miliónů, tedy pod 50% ceny pohledávek nepůjdu. Reagoval s tím, že je se mnou legrace a pokud jej přesvědčím a slíbím večeři, tak si to možná rozmyslí. Na večeři jsem mu řekla, ať si představí, že možná existuje Bůh a že on pořád jenom kšeftuje, ale jako každý se chce určitě dostat do nebe. Nebude mít za celý život jediný dobrý skutek. Když mi ale vyhoví, tak u brány sv. Petru řekne, že s Hustákovou zachránil stovky podnikatelů od krachu, na úkor vlastních peněz. Stát jako obvykle v této věci selhal a politici jen čekají, jak to dopadne. On mi odpověděl, že moje paličatost je povzbuzující, neobvyklá, a tedy souhlasí.

Všechno bylo ale na druhý den (23. 2. 2003) jinak. V pondělí jsme donesli 5 miliónů do ČNB a po příchodu na GŘ Cel nám její vedení předalo rozhodnutí o zahájení řízení k odnětí licencí mimo společný tranzit TCR 32. Takovým rozhodnutím, nám dali najevo, že mají jediný zájem, neudělat si problém s EU, kam jsme chtěli za rok vstoupit. Ohrožení českých podnikatelů, kteří pro vývoz a dovoz zboží do EU potřebovali naše šeky a neměli možnost sehnat jiné, nikoho nezajímalo. Já jsem řekla, že porušují dohody z pátku, celý víkend jsem strávila sháněním peněz a takovou hru nehraji. Oznámila jsem, že klienti jsou jenom manažeři, kteří krizové řízení neumí, a proto ať si nechají celníci všechny licence a ať si to pan ministr financí Sobotka odjede do Bruselu vysvětlovat. Pan generální ředitel byl mým postojem velmi nespokojen, ale požádal nás ať počkáme, že chce jít jednat na ministerstvo financí. Asi po dvou hodinách přijel a řekl, že dohody z pátku platí, zahajovat řízení o odnětí licencí zatím nebudou. Bohužel člen dozorčí rady CDZ a.s. za UB nám hned po našem odchodu z GŘ cel zavolal a řekl, že vedení UB zakazuje postupovat pohledávky, že se brzy otevřou znovu pobočky a pokud je postoupíme, tak rozdíl mezi cenou prodané pohledávky si zaplatíme jako škodu firmě. Případná škoda by činila minimálně 70 miliónů korun českých. Přestože jsem řekla, že v pátek máme dát 20 miliónů do ČNB, jinak firma končí, trval na svém pokynu dál. V té době jsem už věděla, že vedení UB je domluveno s jakýmsi Krejčířem, že mu předají kmenový stav klientů CDZ a.s., a že mají zájem o celkovou likvidaci CDZ, a.s. a chtějí převést všechny aktivity do jeho firmy Merkur Kay. Takový postup byl ale nezákonný. Union banka nebyla jediným vlastníkem a taková likvidace firmy by poškodila minoritní akcionáře. Zavolala jsem tedy jedinému zahraničnímu bankéři, kterého jsem znala – panu Bedřichu Schwarzenbergovi, ať mi zjistí stav UB. Zejména, zda přijde nějaký zahraniční investor. On mi odpověděl, ať koupím Union bance věnec na hrob, že skončí v konkursu, je mrtvá. Pana Bedřicha Schwarzenberga jsem po skončení kauzy navštívila, ptala se, jak mu mohu pomoci. On mi řekl, že nic nechce, ať se modlím za jeho nemocnou dceru. 

Vstup protikorupční policie Praha

V tomto hektickém období za mnou domů přijel z Prahy pplk. XY  ÚOKFK, že potřebují pomoc. U domovní prohlídky Krejčíře byly nalezeny poznámky, kterým nerozumí a týkají se firmy CDZ a.s.  Po prostudování zápisků Krejčíře jsem mu řekla, že plány toho dobráka jsou jasné. Chce převést 3.8 miliardy ve směnkách na nové vlastníky, zneužije institutu dobré víry nového nabyvatele směnky uvedeného v Zákoně o cenných papírech. Většina poškozených nebude schopna do 3 dnů podat odpovídající námitky. Zneužije i šeků – paušálních záruk, které celníci přijmou, ale nebudou kryté, a tak vznikne státu celní dluh. Policista mi řekl, že je to velmi nebezpečný člověk, nemohu věřit vůbec nikomu, že to není běžný zločinec, jeho aktivity jsou prorostlé se státní správou a nemáme moc šancí CDZ  zachránit. Nemůžeme věřit ani celníkům. Dále mi řekl, že mi reálně půjde o život, dcera by neměla chodit do školy, dokud se situace nevyjasní. Řekl mi, že mafie je v šoku z mého chování a zjišťují, kdo mě řídí. Policista už věděl, že s tunelem CDZ nesouhlasím, podala jsem trestní oznámení. S humorem jsem mu odpověděla, že třeba spolužáci mého manžela, že je absolvent Akademie Ministerstva vnitra v Moskvě. On zajásal, že to je dobrý nápad, pokud budou cítit, že za mnou někdo je, že jenom vykonávám pokyny, tak je naděje, že to zvládnu. Řekla jsem mu, že je rok 2003, manžel studoval obor veřejná bezpečnost, je bývalý kriminalista a ne StBák.  Komunisté ho vyhodili jako šéfa krajské kriminálky v Ostravě už v roce 1986 po emigraci bratra do USA. Vůbec s nikým z RF se nestýká. Rusky jsem už zapomněla a žádného živého Rusa ani neznám. Takovému nesmyslu uvěřit nemohou. Policista mi řekl, že to vůbec nevadí, oni této legendě pomohou, a když my tuto linku povedeme, bude to pro nás bezpečnější. Manžel mu jen suše odpověděl, že tu hru klidně bude hrát, ale firma CDZ nemá na Rusko žádnou vazbu. Že v tom vidí slabý bod. Vadilo mu, že dcera nemůže chodit do školy, schováváme doma představenstvo a nikam se věc nehne. Nic mi nevyčítal, ale nadšený z toho nebyl.

Velmi významně mi v té době pomáhal jeden novinář, který mi dodal obrovský plakát, kde byly různé firmy, jména politiků napojených na Krejčíře a jiné zločince.  Mohla jsem tak vědět, s kým se vlastně bavím, kdo se na mě napojuje. Jak protikorupčníci zajistili vznik legendy o ruském vlivu v CDZ a.s. nevím, ale mafie tomu  tehdy uvěřila. Když lidé od Krejčíře hledali ukryté představenstvo CDZ a.s., tak nás přišli nezvaně „navštívit“ v našem domě v Malé Morávce a chtěli jednat jenom s mým manželem. Mě ignorovali. Nabídli mu 5 miliónů, když dá od CDZ ruce pryč. On to odmítl s tím, že si to nemůže dovolit, a oni odjeli. Tehdy nás mimo jiné zachránilo, že jeden z těch nezvaných hostů se snažil situaci spíše uklidňovat, protože byl kdysi konfidentem hospodářské kriminálky, tj. i mého manžela, a bál se prozrazení. Dům nám neprohledali a představenstvo ukryté v podkroví tak nenašli.

Vytvořila jsem tedy záchrannou skupinu a sestavila plán

  • Proti vůli vedení UB postoupím pohledávky a nabídnu GŘ Cel, aby si vzalo 50 miliónů do úschovy na jeho účet v ČNB.
  • Zbývajících 20 miliónů nechám složit na můj svěřenecký účet advokáta a dám tam do podmínek, že dokud nebude zapsáno nové představenstvo CDZ a.s. do obchodního rejstříku, musí mi pokyny podepisovat obě představenstva (bylo jasné, že je mohu skrývat jen do postoupení pohledávek, Ing. Perková i pan Krkoška musí potom vyjít ven a bude jim doručeno odvolání z funkcí).
  • Dále jsme se museli postarat o směnky, aby nebyly zneužity mafií. Důvěra klientů byla obrovská, nechávali tam směnky za několik let pozadu, stačilo je vyplnit a uplatnit u soudu, proto musely být klientům vráceny.
  • Slabé místo plánu bylo, že po zapsání nového představenstva do obchodního rejstříku budou chtít firmu stejně vykrást.

Po postoupení pohledávek jsem šla v klidu za vedením UB, které mi veřejně poděkovalo za záchranu firmy a poté mě už za dveřmi čekala dozorčí rada CDZ a.s., aby mi předala zrušení plných mocí. Vysmívali se mi, jestli mi ty týdny nervů stály za to, že jsem v podstatě hlupačka, co jim zachránila firmu, do které si oni sednou a Perková s Krkoškou jsou na ulici i se mnou. Dali mi písemný pokyn, abych ihned všechny peníze převedla ze svého svěřeneckého konta na účet CDZ, který už ovládali.

Ráno jsem novému vedení CDZ napsala mail, že pokyn nemá náležitosti dané smlouvou o svěření peněžních prostředků. Chybí tam podpisy představenstva zapsaného v OR, tudíž Ing. Perkové a pana Krkošky. Oni tak pochopili, že firmu nejsou schopni ovládat, 50 miliónů je složených u GŘ cel a tok zbývajících peněz na mém svěřeneckém účtu dále fakticky ovládá i Ing. Perková.

Vyhrožovali mi trestním stíháním, žalobami, podali stížnost na ČAK, ale všechno bylo marné. Peníze byly vynakládány tak, aby se firma zachránila.

Po vyhlášení a zrušení falešného konkurzu Union banky jsem zbožně čekala na její řádný konkurz. Moje tehdejší naivita byla nekonečná. Nevěděla jsem, že skutečné peklo mě ještě čeká. Po vyhlášení řádného konkurzu se objevily v týmu správkyně konkurzní podstaty Huserové podivné osoby, které zakazovaly pracovníkům UB s námi mluvit.  Pokud jsem telefonovala, tak jsem občas ve vyzváněcím tónu slyšela rozhovor s někým jiným, jednou mne moje sekretářka přivítala sdělením, že našla na stole šroubky ze zadní strany počítače, chtěla mi podat výpověď. Snažila jsem se ji uklidnit, že kdyby nás chtěli zabít, tak to udělali dávno. Ať se nebojí.

Naděje na to, že zločince někdo začne stíhat, byla nulová, ale já to tehdy ještě nevěděla. Ocitli jsme se v boji mocenských složek, z nichž nám jedna pomáhala a druhá byla na straně lumpů. Kamarád manžela, náčelník odboru hospodářské kriminality Okresní policie v Bruntále, Bedřich Hejč mi řekl, že mi nepomůže nikdo, protože ministr vnitra Gross dal pokyn, že nikdo nesmí ve věci Union banky něco sám šetřit, všechna trestní oznámení se mají jen soustřeďovat a následně se bude rozhodovat, kdo bude vyšetřováním pověřen.

Vůbec jsem nechápala, proč řídí konkurz UB osoby takového typu. Co mají za odbornost z bankovnictví a konkurzů, že tam mohou působit. Proč zločinci dál v klidu chodí po světě a slušní lidé se bojí o život. Příslušník ÚOKFK mi tehdy řekl informace, které byly logické, vysvětlovaly mi všechno, ale nenapíšu je, protože by se chtělo ať taková nařčení prokážu. Nemám účetnictví Union banky, tak jej logicky prokázat nemohu.

Dále je nesporným faktem, že beztrestnost všech zločinců zajistila amnestie prezidenta Klause z roku 2013.  Byla to tehdy těžká doba i pro některé policisty.

Já nepopírám, že jsem se seznámila s informacemi, kterými většina advokátů asi nedisponuje. V nich dodržuji povinnost mlčenlivosti. Nevím, jestli mám být šťastná, že jsem pochopila systém, jehož součástí být ale opravdu nechci. Měla jsem čas mnoho let si rozmyslet co chci. Na stranu zločinu, byť za velké peníze, se nepřidám.

Nebylo mi příjemné, když jeden moravský politik o mě prohlašoval, že nepřátelé Hustákové jsou buď zastřeleni, museli utéct z republiky, nebo skončili ve vězení. Dovídala jsem se i jiné totálně nesmyslné legendy, proti kterým se nedalo a bohužel ani dnes nedá bojovat.

Neříkám, že v kauzách, ve kterých jsem obhajovala, nemusel někdy opustit svoji funkci ředitel policie, nebo státní zástupce. Měli vykonávat práci zákonně a nemuseli potom končit předčasně kariéru. 

Zároveň absolutně popírám, že bych někdy pracovala pro jakoukoliv tajnou službu, a to českou či zahraniční. A to ani před Sametovou revolucí, mám čisté lustrační osvědčení.

 Nikdy jsem se ani za takovou osobu neprohlašovala. Legenda vznikla tak, jak jsem popsala a poté žila už svou cestou. NIKDY jsem neshromažďovala informace, které by byly předmětem státního tajemství, a už vůbec jsem je nikomu do zahraničí nepředávala. Nikdo nic takového po mně ani nechtěl.  Slíbila jsem manželovi už před Sametovou revolucí, že nikdy s žádnou tajnou službou spolupracovat nebudu a slib dodržuji. On neměl rád ani Stbáky. Podle něj se povyšovali nad běžné policisty, a přitom k tomu neměli důvod. V 80. létech docházelo na Ostravsku ke krádežím vloupáním do luxusních obchodů i Tuzexu. Trestná činnost byla sofistikovaná a když manžel vyloučil policisty z vlastních řad, nechal nainstalovat odposlouchávací zařízení do vozidel StB. Následná přestřelka mezi příslušníky veřejné bezpečnosti a zloději prokázala, že se jednalo o 3 příslušníky StB. Ti byli za svoji trestnou činnost  odsouzeni na mnoho let vězení. Vedení StB v zemi velmi vadilo, že si bez jejich vědomí dovolila dát běžná kriminálka odposlechy do vozidel tajné služby.  Řešilo se to poté na úrovni republikového ministra vnitra.

Alexandrovci a Rusko

Poprvé jsem jela do Moskvy v roce 2008, tedy dávno po útěku Krejčíře. Koupila jsem si vstupenky na jubilejní koncert Alexandrovců, se kterými tam tehdy vystupovali Karel Gott a Felix Slováček. Byla jsem ohromena z kvality uměleckých výkonů, dcera mi opět dala do ruky českou vlajku, abychom s ní v sále mávali a ukazovali, že jsou tam i Češi. Ona totiž takto bere naši vlajku sebou na zahraniční dovolené už od dětství. Pokud něco vyhrajeme ve sportu, tak ji vyvěšuje na balkon pokoje apod. V průběhu koncertu si tu vlajku pan Gott dokonce vzal a odnesl, což je snad i zdokumentováno na koncertním záznamu na Youtube.

O přestávce za námi přišel tehdejší první vicepremiér Jiří Čunek, který přiletěl speciálně na tento koncert vládním speciálem a ptal se nás, kdo jsme, že jej velmi těší, že někdo mává českou vlajkou v sále a zda nás může pozvat na raut do Českého domu. Řekla jsem mu, že tam dokonce bydlíme, tak se tam dostavíme. Na rautu jsem se seznámila s vedením Alexandrovců, ti byli překvapeni, že i dcera hovoří dobře rusky. Řekla jsem jim, že její otec trval na tom, aby ovládala řadu řečí, ale angličtinu a ruštinu bez debat. Chtěl, aby si mohla studovat informační zdroje z obou stran bez prostředníků. Vzali si vizitky a už v roce 2009 k nám přijel současný ředitel Alexandrovců plk. Sachenyuk na dovolenou. Čistě z přátelských důvodů jsem jemu a jeho manželce ukázala krásu naší republiky, např. moravské zámky a hrady. V této souvislosti si povšimněte, kam postoupila naše demokracie, když v roce 2008 zůstala tato cesta prvního vicepremiéra médii prakticky nepovšimnuta a co dělají naši presstituti dnes, pokud si naši politici dovolí vyjet do Ruska.

Během několika let jsem se seznámila snad s celým souborem a byla poctěná, že mě zvou na prestižní akce jako svého hosta. Mohla jsem se přes ně seznámit se světovými hvězdami uměleckého světa a na závěrečných pohoštěních i s řádkou osobností veřejného života v Rusku. Tehdejší ředitel Alexandrovců plk. L.I.Malev je Ukrajinec, který se narodil ve Lvově, jejich současný ředitel G.K.Sachenyuk je také národností Ukrajinec.

V roce 2014 Alexandrovcům výrazně pomohl prezident Zeman, který jim udělil záštitu pro turné v ČR v r. 2015. Já jsem pomáhala zajistit přítomnost našich válečných veteránů na každém koncertě. Seznámila jsem se tak s českými vojáky, co bojovali v Jugoslávii, ve Velké Británii i v SSSR. Celé turné jsem bezplatně pomáhala, aby veterány někdo přivezl i odvezl domů, a velmi si toho všichni považovali. Po smrti většiny přátel ze souboru (25. 12. 2016) se s novým souborem stýkám minimálně, takřka vůbec. Ti, co přežili (neletěli, nebo byli v druhém v letadle) ale ví, že je vždycky ráda uvidím a mohou kdykoliv přijít na návštěvu. Mimo Alexandrovce mám dnes v Rusku několik přátel, kteří jsou významnými veřejnými osobnostmi. Zločinec, který snad už navždycky sedí v kriminále, mi pomohl poznat zemi, kam by mě do té doby asi ani nenapadlo jezdit.

Můj vztah k Rusku je zneužíván presstituty ve hře, které sami nerozumí, plní pokyny těch, kteří se bojí, že budu mluvit více, než je pro ně přijatelné. Krejčíř je zavřený, jeho pomocníkům brzy skončí tresty, ale celou dobu jsou ve hře ti, co jej chránili a potrestáni nebyli. Pokud jsem tolik let mlčela, tak to nebylo ze strachu, ale že já nikdy nedopustím, aby čestní lidé na mé řeči doplatili. Slušnost ale není slabost. Vím, že tyto řádky čtou i ti, kteří mě nenávidí a je pro ně přijatelnější si myslet, že je porazila ruská tajná služba, než pár bláznů, kteří na počátku ani nevěděli, o co se jedná. Kdo mě chce urážet i dál, že jsem součástí jakéhosi systému nebezpečného pro tento stát, tak se sám zařazuje pod jednu ze skupin:

1/ je součástí těch mocenských struktur, které zde zločinci Krejčířovi pomáhali

2/ zločinné mocenské struktury na něj mají vliv, protože mu nosí nesprávné informace, kterým slepě věří

3/ je hlupák

Jsem si jista, že každý, kdo by zažil a přežil to co já, tak by ho to poznamenalo. Na jedné straně by si více vážil vlastního života, ale na druhé straně by se mu žilo velmi těžce. Pochopit systém, který nás obklopuje přináší obrovskou deziluzi. Mnohá chování lidí kolem Vás si vysvětlujete jejich slabostí, ale nemáte příliš zájem do svého soukromí pouštět cizí lidi. Začnete žít dosti uzavřeně a jsou místa kam nikoho dalšího nepustíte.

Platí ale heslo “ Co tě nezabije, to tě posílí „. Proto je velmi málo věcí, co mne dnes ještě vyvede z míry, člověk je rád za to dobré a zlo bere jako fakt tohoto světa.

Please follow and like us: