Saburovci

Proč píši o Rusku?

6.11.2012

Tyto stránky mohu psát, protože jsem v posledních létech navštívila 11 x Rusko a získala téměř vše, proč jsem tam jezdila. Další prostory a doklady, které bych si přála vidět, mi už pravděpodobně nikdy ukázány nebudou, proto je nyní první rok, kdy už jsem do této země nezavítala. To však neznamená, že se tam ještě někdy ráda nepodívám. Vím, že tam vždy najdu něco nového, nečekaného a minimálně se tam budu moci setkat se svými přáteli.

V dějepise se naše děti učí o dějinách Ruska tak, že by měli po ukončení školní docházky znát, co byla Kyjevská Rus, kdo byl car Petr I., nebo carevna Kateřina Veliká. O jednotlivých ruských šlechtických rodech se neučíme, nemáme sebemenší ponětí, proč přilétáme na letiště Šeremetěvo, pokud jsme v Moskvě a projíždíme její částí Saburovo, tak netušíme, proč zrovna má takové jméno.

Bohužel i Rusové zapomínají na některé své bývalé představitele, nějak je vyškrtli ze své historie. Nejsou možná pro jejich současnost důležití, i když by bez takové minulosti nebylo dneška.

Na svých cestách jsem hledala stopy po dětech a vnucích knížete Petra Alexandroviče Saburova, a chtěla jsem zjistit, zda náhodou dnes nežije někdo z potomků.

Moji snahou tedy není provést analýzu celého rodu Saburovců, jejichž předkové sahají až do 13. století, na počátku chci jen připomenout, co to je za rod, odkud pochází a vzpomenu jejich hlavní představitele.

Hlavně se budu zabývat 19. a 20. stoletím, dílem diplomata, státníka, šachisty a sběratele starověkých památek Petrem Alexandrovičem Saburovem, jeho potomky, protože dnes již žádný z nich bohužel nežije.

Další oblastí, které se budu věnovat je mezinárodní politika Ruska v Evropě, jeho vliv na sjednocení Německa. Ve škole se děti učí, že Bismarck sjednotil Německo krví a železem. Kdo a jak mu v tom pomáhal, se snad postupně dovíme na mých stránkách.

Za tímto účelem jsem se rozhodla postupně překládat knihu P.A. Saburova: „Paměti Saburova, nebo-li Bismarck a Rusko“ rok vydání 1881. Tato kniha nikdy nevyšla v ruštině, byla sepsána ve francouzštině. Car Alexandr III. Však zakázal její distribuci pro její obsah, protože pojednávala velmi podrobně o zahraniční politice Ruska v Evropě, popisuje konkrétní jednání, která měla vliv na mezinárodní vztahy. Z tohoto důvodu vlastnoručně napsal do několika knih jména šlechticů - diplomatů,kteří tuto knihu obdrželi. Její existence tak byla až do I. Světové války v podstatě utajena. V době I. Světové války byl již velmi starý Saburov nevybíravě napadán i v novinách za údajné proněmecké jednání v době služby carovi, proto dovolil Angličanům, aby jeho knihu přeložili do anglického jazyka a jedenáct let po jeho smrti, v roce 1929 ji vydala Univerzita v Cambridge.

V době, kdy se kniha připravovala byl jejím autorovi J.Y. Simpsonovi k dispozici jediný člen rodiny a to mladší syn P.A. Saburova – Petr Petrovič Saburov. Měl sepsat život svého otce a jeho rodiny. Musím přiznat, že záměrné zatajení faktů, zapření vlastní matky i staršího bratra, které ZCELA vynechal, mne vedlo k tomu, že jsem se více soustředila, co jej mohlo vést k tak obrovské nenávisti, že ani po smrti svých rodičů i zastřelení bratra Alexandra, nedokázal vepsat jejich jména do životopisu táty. Byla to evidentně nenávist až za hrob v tom pravém slova smyslu. Z tohoto důvodu ještě před samotným překladem napravím nedostatky, které způsobil Petr Petrovič Saburov,/1880-1932/ o deset let mladší bratr posledního gubernátora Petrohradu za vlády cara Nikolaje II – Alexandra Petroviče Saburova (*6.11.1870 - listopad 1919).

Genealogie Saburovců

Memoáry Saburova

Zpět