Životopis

Pocházím z Ostravy – Nové Bělé, kde jsem bydlela od narození r.1966 až do roku 1988. Dosud v této části Ostravy žijí rodiče a bratr s rodinou. V roce 1988 jsem se vdala a přestěhovala za manželem do horské vesnice Malá Morávka okr. Bruntál v Jeseníkách. Od roku 2011 pracuji v Praze.

Po absolvování Gymnázia v Ostravě – Hrabůvce v roce 1984, jsem začala studovat sociálně-právní školu v Ostravě - Porubě, odkud jsem po roce byla přijata na Právnickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova Universita). Vzhledem ke studijním výsledkům mi byl udělen při absolutoriu titul doktora práv.

V říjnu 1989 jsem nastoupila jako justiční čekatelka u Okresního soudu v Bruntále, v prosinci 1991 jsem složila justiční zkoušky. Vzhledem k tomu, že jsem splnila další podstatné náležitosti, byla jsem jmenována soudkyní Okresního soudu v Bruntále. Od dubna 1994 jsem soudila na občanskoprávním úseku . Od 1.1.1998 dosud jsem advokátkou.

Jako advokátka jsem sice od počátku poskytovala právní služby v trestním, občanském a obchodním právu, ale také jsem se specializovala na celní právo.  V současnosti se téměř výhradně zabývám trestním a občanským právem.

Jsem celoživotně bezpartijní, ale vždy jsem se zajímala o vnitřní problémy naší země a o jejich možné řešení. Díky dobré jazykové vybavenosti / jazyk německý, ruský, anglický/ jsem se zajímala ale i o mezinárodní situaci a postavení našeho státu ve světě. V této souvislosti mne velice trápí bezbřehá servilita našich politiků vůči těm, kteří jsou v dané chvíli našim politickým spojencem.  Nepovažuji za důvodnou omluvu, že jsme malá země. V Evropě je řada ještě menších zemí a jejich politická vedení mají národní hrdost. Typická ukázka neobjektivního hodnocení je oficiální politika našich představitelů vůči Rusku. Prvních 20 let mého života jsem mohla zaznamenat přehnané vnucování bratrství se Sovětským Svazem, který nám musel být vzorem snad ve všem. Dalších 20 let života mohu sledovat neobjektivní mediální kampaň, kdy občan, který nemá možnost sledovat zahraniční média, musí mít dojem, že se v Rusku nic neděje, nebuduje a občas tam vyhoří nějaký domov důchodců.  Velmi ráda bych přispěla v dalších dvaceti letech života k střízlivému hodnocení této oblasti, kterou jsme zcela zbytečně uvolnili jiným světovým ekonomikám.

Velká část občanů spojuje automaticky s Ruskem jména Lenina, Stalina, a mají zato, že kdo má rád Rusko, tak je asi komunista. Svůj obecný vztah ke komunistické straně jsem jasně popsala v glose, která je na webu, a faktické důvody mého zájmu o Rusko jsou patrné z další záložky. Podrobně jsem se zabývala rodem Saburovců, kteří byli vyvražděni bolševiky.

Zajímám se o všechna základní světová náboženství a církve, studovala jsem dosud zejména Bibli a Bhagavat Gitu, žádné konkrétní náboženství však nevyznávám a náboženské dogmatiky vnějších církví odmítám. Jsem přesvědčena, že každý jedinec má právo na vlastní duchovní vývoj a nikdo nemá právo mu ten svůj vnucovat. V této oblasti vyznávám moto: „ Kdo neuznává Víru druhých, sám žádnou nemá“.

Koníčky:

za účelem relaxace vyšívám obrazy a dečky, zajímám se o historii, zejména vzájemným vztahům Německa, Rakousko-Uherska, Velké Británie a Ruska, poslouchám hudbu, hodně času strávím péčí o velký dům, ráda cestuji, mimo EU mám kontakty s blízkými příbuznými v USA a přáteli v Rusku

nejoblíbenější barva: všechny pastelové, hlavně modrá

nejoblíbenější květina: orchidej

nejoblíbenější knihy: K. Weinfurter – Ohnivý keř, Bible ve světle mystiky

nejoblíbenější hudební seskupení: -

il Divo / u nás málo známí 3 krásní tenoristé a jeden úžasný baryton ukázka:  (zdroj - www.youtube.com)

- mám osobní přátelství s členy ruského souboru písní  a tanců Alexandrova, u nás jsou známi ve zkratce jako Alexandrovci – ukázka:  (zdroj - www.youtube.com)

V roce 1992 se nám narodila dcera Jaroslava, která je studentkou.