Odpovědi a glosy

VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY ŘÍJEN 2013

28.10.2013

Poslouchám v televizi zděšené komentáře politologů a zejména zástupců klasických politických stran, také chci stav okomentovat.

V prvé řadě je třeba přiznat, že jsem nebyla součástí nadšeného lidu v roce 1989, necinkala jsem klíči, protože mi bylo jasné, že příštích 20 let bude ve jménu revoluce mnoho bezpráví, bude panovat heslo „urvi co můžeš“, na druhé straně jsem v roce 1988 prokazatelně odmítla vstoupit do KSČ. Nebyla by pro mne zrovna růžová doba ani kdyby sametová neproběhla, proto jsem tehdejší dobu brala za fakt. Jsem prostě potížista, který pro pravičáky je levičácký kryptokomunista (pro svůj vztah k Rusku) a pro levičáky skrytý pravičák, který svoji kritikou levice ji záměrně poškozuje. Osobně zcela odmítám toto duální rozdělení světa, protože nic takového neexistuje, je to hra na normálního občana, který se věci veřejnými nemá čas zaobírat. Je totiž prokazatelné, že pravicové vlády zvyšovaly daně a více nás zadlužily, než vlády levicové a vládnoucí levice ničím významným pro sociální jistoty občanů nepřispěla.

Každé dosavadní volby mi spíše přinesly jistotu, že se nic dobrého dít nebude, země bude dál potichu rozkrádána, ten, kdo na to bude upozorňovat, tak bude buď zkorumpován, nebo odstraněn a to buď dehonestací, nebo přímo kriminalizací.

Dnes je ale první pondělí po volbách a já jsem velmi spokojena z jejich výsledků. Ony jsou totiž ZCELA jiné, než byly dosud. Za posledních 20 let vždy zvítězila tzv. levice, nebo tzv. pravice a pokud byla plichta, tak se zkorumpovali 2-3 poslanci z jiné stáje a mohlo se v klídku vládnout, rozdělit prebendy mezi své, dát dostatek i tzv. opozici, aby ta nezapomněla na nás až budeme v opozici my.

Co se ale stalo nyní?

  • „levice“ ČSSD - 50 mandátů, KSČM - 33 mandátů
  • „pravice“ ODS - 16 mandátů, TOP 09 - 26 mandátů
  • středová pravice KDU-ČSL 14 mandátů
  • hnutí politických změn ANO – 47 mandátů, Úsvit - 14 křesel

Již dva dny slyším, jak se situace opakuje, protože zde máme další VV. Já to tak opravdu nevidím a to ze dvou důvodů.

  1. Zástupci levice ani pravice nejsou tentokrát schopni koupit poslance z těchto dvou nových hnutí, protože nepotřebují 2, ale nejméně 20. >>> bez zapojení těchto subjektů vláda nebude a pokud, tak menšinová a bude muset splnit ty body programu, se kterými hnutí šly do voleb
  2. Na rozdíl od VV nejsou v nově zvolených hnutích mladé nezkušené děcka, ale ti, kteří již mají s drápy levice i pravice své zkušenosti. Pokud se např. paní Jourové podařilo přežít dehonestaci nezákonným uvězněním, tak lze u ní očekávat, že bude naplněno heslo „co Tě nezabije, to tě posílí“. Může být obrovským přínosem pro hnutí ANO, neboť jako náměstkyně ministra pro místní rozvoj za ČSSD měla jistě tu čest poznat na vlastní kůži praktiky velkých hochů a pokud z nich není natolik zhnusena, aby doma již jen štepovala ponožky, tak již dopředu sklízí můj obdiv. Pan Stropnický má zkušenosti jako velvyslanec, ale i v domácí politice, nemyslím si, že jej bude snadné převálcovat, pokud se nebude chtít nechat převálcovat sám. Velkou nadějí jsou i někteří novináři. Paní Lorencová, která loni nebyla zvolena do senátu může daleko významněji poukazovat na to, co řešila mnoho let v pozici investigativní novinářky a nikoho z politiků to nezajímalo. Proč, ví ona sama nejlépe.

>>> hnutí ANO nebude tak snadným oříškem pro jeho rozložení, jako byly VV v čele s pouťovým řečníkem Radkem Johnem, který má snad zajímavý hlas a proto četl komentáře v pořadu „Na vlastní oči“ a nyní dělá totéž v dalším pořadu v televizi Barrandov. Udělat z této osoby ministra vnitra muselo mít stejný výsledek, jako by z pana Josefa Abraháma byl jmenován ministr zdravotnictví. Nepochybuji, že i dnes by se našlo dost občanů, co by se k primáři Blažeji rádi objednali na totální endoprotézu. Takto ale nejde řídit zemi, postupy tohoto typu nemohou skončit jinak, než fiaskem.

Máme tady ale další subjekt s 14 mandáty, a to hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Osobně jsem vůbec nepočítala, že se již najde takové množství vyspělých lidí, kteří právě této myšlence dají zelenou. Právě ona je totiž správná, toto je směr, kterým se lidstvo bude ubírat ve 21. století. Klasické politické strany plnily svůj úkol cca 100 let a my se musíme zamyslet, proč vůbec vznikly, jakou úlohu plnily. Já odpovídám NEZASTUPITELNOU, protože jiná možnost nebyla. Po rozpadu absolutistických monarchií a stále většího zapojení lidí do správy věcí veřejných nebyly jiné technické možnosti, než zorganizovat volby, které fakticky na několik let udělí plnou moc zástupcům občanů, aby byli zprostředkovateli jejich vůle. Bohužel zástupci politických stran měli od počátku za základní úkol ujmout se moci, spravovat zemi pro sebe. Vyrobilo se zaklínadlo „politická odpovědnost“, což je v reálu prázdný pojem, zákonodárci si zajistili imunitu a mohlo se v klídku pro sebe panovat.

Nová doba ale přináší nové možnosti. Nezapomeňme, že pojem demokracie – je vláda lidu a ne vláda několika loutek, kterými posunují loutkaři, co se vždy mezi sebou dohodnou. Vláda lidu by měla být naplněna jinak, tedy fakticky.

A já se ptám, je možné, aby se v důležitých otázkách již nyní projevil lid mnohem častěji? Ano, technicky to možné je a to dávno díky internetu. Proč tomu tak není? Protože by se mohla prosadit odvolatelnost politiků. Politika by přestala být selanka pro prasátka, co se občas vymění u korýtek, začala by to být dřina – práce pro ostatní s osobní odpovědností, tak jako je každá jiná práce. Pokud lékař omylem vyoperuje pravou ledvinu za levou, tak je trestně stíhán za ublížení na zdraví z nedbalosti. Kdo je nyní trestně stíhán za katastrofální provádění oprav na D 1? Jak to, že zástupce státní firmy nenese osobní odpovědnost, kterou by v soukromé společnosti nést musel? Trestní stíhání pro trestný čin „Porušování povinnosti při správě cizího majetku“ je jen pro některé?

Fakt, že ani jeden z fotbalových manšaftů, není tentokrát u míče, nemůže jít sám na branku je nadějí pro nás všechny. Zda se tato naděje naplní i v lépe spravované zemi, se teprve uvidí.

V době, kdy píšu tyto řádky se právě někteří pánové snaží odstranit předsedu své vítězné strany, protože tak se již někde rozhodlo a je třeba nyní rozhodnutí naplnit. Tyto postupy mne nijak nepřekvapují, probíhají skrytě, nebo veřejně v těchto stranách po celou dobu jejich existence, oni totiž jinak ani jednat neumí.

Nedávno myslím prezident Zeman řekl, že jsou 3 druhy nepřátelství. Přítel, nepřítel a koaliční partner. Já bych dodala, že je ještě 4. stupeň – kolega ve straně.

Nechci, aby tento článek byl horováním pro jakoukoliv stranu, či hnutí, nejsem členka žádného z nich. Zároveň pana Sobotku slyším nerada, mele jako kafemlýnek beze změny tónu v hlase, jeho projev je mi nepříjemný. Způsob jak se s ním v těchto hodinách snaží ostatní členové vedení zamést, svědčí o tom, že můj negativní vztah k politickým stranám je důvodný. Ony totiž mají spravovat věci veřejné k našemu blahu a ne k blahu svému. Mají nás reprezentovat tam, kde občané sami nemohou projevit svoji vůli, nemají být brzdou projevu vůle lidu.

Když jsem vymyslela způsob faktické přímé demokracie v senátu, na jejíž začátek stačí jediný senátor beze změny jediné normy, tak mi předseda jedné parlamentní strany sdělil, že jsem se zbláznila, že by lidé poznali, že je vlastně nepotřebují, mohl by to být faktický konec vlivu politických stran na dění v zemi. Je mi líto, že on to pochopil a ti, kteří to prosadit mohli, tak neučinili. Jak je ale vidět, jednou se to stejně stane, tak jako skončil absolutismus a byla nastolena zastupitelská demokracie, tak jednou zastupitelská demokracie bude nahrazena demokracií přímou. Můžeme s ní nesouhlasit, můžeme za ni bojovat, tím se celý proces zpomalí, nebo zrychlí, ale stejně jednou nastane.

Zpět